ŽENŠEN PRAVÝ KOREJSKÝ (PANAX GINSENG)

Historie

Ženšen rostl již v třetihorách, před více než milionem let. Dokázal přežít tvrdé klimatické změny až do naší doby. Je tedy i jistým symbolem života na Zemi se zcela specifickými vlastnostmi.

První doklad o tom, že ženšen byl použit pro své účinky se nachází v klasickém díle bylinné medicíny napsaném mezi roky 206 př.n.l. – 220 n.l., říká se, že je to je sbírka zkušeností císaře Šen-nung. Šen-nung se také přezdívalo „Božský farmář“ nebo „Nebeský rolník“. Byl také znám jako císař pěti zrn. Šen-nung byl druhý z trojice mýtických čínských císařů, který žil údajně v letech (2737–2697 př. n. l.). Jeho výjimečnost potvrzují i názvy „všehoj ženšenový“, „kořen života“, „sto sil“, „božská tráva“, „zázrak přírody“ anebo „dar bohů“. Ve starověké Číně bylo použití ženšenu vyhrazeno pouze pro členy královských rodin a pokud by ho užil někdo mimo královskou rodinu, mohl být potrestán i smrtí.

Evropa se seznámila s ženšenem poměrně pozdě. V Holandsku se objevil v roce 1610, dovezli ho tam z Japonska holandští kupci. Na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715) pili extrakt z kořenů ženšenu pod názvem „pentao“. První záznam o ženšenu v Rusku je z roku 1675, kdy ruský velvyslanec v Číně Skafari publikoval stať o této zemi a zmiňuje se o ženšenu. O několik let později, roku 1690, L. Blumentrot, lékař na carském dvoře, odpovídá na prosbu německého lékaře Mentzela o informace o této rostlině a jejím použití. Francouzský misionář Jartoux získal v roce 1713 při sestavování mapy severní Číny od sběračů nejen kořen, ale i nadzemní část ženšenu. V roce 1725 poslal čínský císař Jun Chin papeži Benediktu XIII. několik kořenů ženšenu. Od tohoto období až do současnosti se s ženšenem a výrobky z něho v Evropě více či méně setkáváme. Později dostal botanické jméno Panax od Linnaeuse, známého jako otec botaniky. To bylo odvozeno od řeckého slova znamenajícího All Healing nebo The Cure All.

Pěstování

Semena ženšenu se vysazují na podzim a klíčí na jaře. Semena po dozrání nemají zcela vyvinutý zárodek a musí podstoupit dlouhodobou stratifikaci za specifických teplotních podmínek. Roste 5-6 let, než je připraven ke sklizni. Během prvního roku rostou jen listy.  Kořeny se pak zvětšují dalších 5 let. Nakonec budou mít tvar lidských nohou, což vedlo k tomu, že se rostlině ženšenu přezdívá „kořen člověka“. Kořeny jsou tou částí rostliny, která obsahuje většinu aktivních molekul - „ginsenosidů“.

Do třetího století n. l. Čínská poptávka po ženšenu vytvořila mezinárodní obchod s touto rostlinou, který Koreji umožnil získat čínské hedvábí a léky výměnou za divoký ženšen. Okolo let 1900 poptávka po divokém ženšenu překonala množství dostupné divoké rostliny v přírodě a Korea zahájila komerční pěstování ženšenu, které trvá dodnes.

Historie pěstování ginsengu je vysvětlena v legendách. Většina jich je korejských, některé čínské a několik japonských. Podle legend zmiňujících místo a rodové jméno pěstitelů začalo pěstování ženšenu před 1500 lety.

Pěstování ženšenu je velmi obtížné, jako by příroda tímto způsobem vyvažovala jeho mimořádné léčivé účinky. Ženšen pravý se většinou pěstuje v oblastech, které mají kontinentální klima s chladnými zimami a suchými léty. Toto klima zajišťuje, že rostlina zažije dostatečné zimní ochlazení, které umožní rovnoměrný nástup růstu na jaře, zatímco suchá léta pomáhají předcházet šíření chorob. Vyžaduje téměř panenské půdy, hluboko zpracované, bohaté humusem vzniklým z tlejícího listí. Je náročný na vodu, ale půda nesmí být zamokřená. Roste pod příkrovem stromů a keřů, tedy v zastínění. Silné osvětlení narušuje jeho fyziologické procesy a rostlina hyne.

Rostliny se v Koreji obvykle sklízejí po 5-6 letech.

Z uvedených nároků vyplývá, že při plantážním pěstování ženšenu to kromě jiného znamená speciální přípravu substrátu a jeho dezinfekci, vytvoření pěstitelských záhonů s drenáží a stínícím zařízením. Při nekvalitním substrátu nebo trvalejším zamokření se na kořenech objevuje „bronzová“ hniloba, proti které není dosud účinná ochrana, a rostlina hyne.

Popis

Ženšen pravý, Panax ginseng, je bylina patřící do čeledi aralkovitých, Araliaceae. Ženšen je vytrvalá vzpřímená bylina vysoká 30 až 60 cm. Podzemní částí je mohutná kořenová hlava nepravidelného tvaru, z ní vyrůstají 1 až 2 mrkvovité kořeny, délky až 20 cm a tloušťky až 3 cm. Kořeny mohou připomínat lidské tělo. Lodyha je nevětvená. Nadzemní část rostliny každoročně na zimu odumírá. Z vrcholu lodyhy vyrůstá v přeslenu 3 až 7 dlouze řapíkatých listů. Květy jsou drobné, zelenobílé, Plodem je červená, šťavnatá, zploštěle kulovitá, 6 až 7 mm dlouhá peckovice obsahující 1 až 3 semena. Nejčastěji se využívá podzemní kořen ženšenu.

Ženšen, stejně jako čaj, je k dostání v různých „barvách“, a to červené, bílé a zelené. Nicméně je to všechno stejná rostlina a rozdíl v barvě je prostě z různých způsobů úpravy. Korejský červený ženšen se dusí a suší, což podle všeho mění některé účinné složky a vytváří tak silnější látky obsažené v ženšenu. Červený ginseng má obvykle nejvyšší koncentraci „ginsenosidů“. Mezi další formy patří bílý ženšen, který se vysušuje vzduchem, barva kořene se mění na žlutobílou barvu, ale tímto procesem ztrácí část bioaktivních molekul.

Kde roste

Původním stanovištěm ženšenů jsou podrosty smíšených a širokolistých opadavých lesů v kopcovitých oblastech mezi 40-48° severní šířky a 125-127° východní délky. Z toho vyplývá, že jeho přirozený výskyt je velmi omezený. Je totiž velmi citlivý na měnící se podmínky prostředí a vyžaduje rovněž určitá rostlinná společenstva. Korejský ginseng se přirozeně vyskytuje od severní Číny po Sibiř včetně Korejského poloostrova. Ve svém přirozeném prostředí roste ženšen ve velkém stínu, který zajišťuje lesní klenba. Rostlina rychle ztratí sílu a zajde, pokud se stín odstraní.

Planě roste jen na jihu Dálného východu, a to v severovýchodních provinciích Číny a v Koreji v horské oblasti poblíž města Kesongu. Na území Ruska je rozšířen v Ussurijské a Přímořské oblasti a v jižní části Chabarovského kraje, a to v hlubokých horských lesích, nejčastěji smíšených.